Na řadě míst středočeské silniční sítě operují sekačky trávy a další technika starající se o zeleň. Krajská správa a údržba silnic Středočeského kraje (KSÚS) se pustila do každoroční péče. Mimo zástavbu se zeleň se stará dvakrát až třikrát do roka, podle toho, jak rychle dorůstá. Sečení má jasná pravidla. Péče se dostává i stromům a dalšími porostu. Myslet musí i na ohroženého sýčka. Hlavní sezóna sečení je obvykle od 1. května do 31. října.
„Péče o zeleň v těsné blízkosti silnic je naší zákonnou povinností, kdy musíme zajistit bezpečnost a plynulost silničního provozu. Hlavním důvodem údržby je zachování dobrého rozhledu v zatáčkách a na křižovatkách, viditelnost dopravního značení a zajištění bezpečnosti chodců na krajnicích,“ vysvětluje základní principy Milan Peška, technicko-provozní náměstek KSÚS s tím, že správa apeluje na ohleduplnost řidičů vůči pracovníkům, kteří silnice udržují.
Sečení trávy v příkopech stihne KSÚS dvakrát až třikrát do roka, podle toho, jak rychle tráva doroste.
Stejně jako zimní údržbu řeší KSÚS letní péči dodavatelsky, o práce se tedy starají vysoutěžené firmy. „První seč začíná přibližně začátkem května a zaměřuje se na místa, na nichž by mohlo dojít k ohrožení bezpečnosti První, a to hlavně z hlediska zajištění rozhledových poměrů. První seč by měla být hotová, podle aktuálních podmínek, do konce června. Poté už najíždíme na plošné sečení probíhá plošné sečení, se kterým končíme až v říjnu. Samozřejmě vždy s ohledem na klimatické podmínky,“ popisuje Milan Peška celý systém.
Existují však místa, kde musí KSÚS s péčí počkat a vyhovět dalším subjektům. Nezřídka jde o požadavky odborů životního prostředí. „Příkladem může být například požadavek na posunutí první seče na konec července kvůli střetu sýčka s vozidly. V republice zbývá méně než 100 párů, tedy každý zachráněný sýček je zásadní. V našem kraji máme devět lokalit s krátkými úseky mimo zastavěná území obcí. Čekáme tedy, až v klidu dorostou a opustí hnízdiště,“ konstatuje Peška.
Města a obce pak zajišťují sečení v zástavbě. Nejen kvůli estetice, ale hlavně kvůli alergikům. „Zpravidla to stíhají čtyřikrát až sedmkrát za sezónu,“ vypočítává Peška.
Jaký je ale systém sečení? Široké příkopy a silniční svahy najaté firmy sekají pomocí hydraulických příkopových ramen. V první fázi jde traktor po krajnici a mulčovací hlava na krátkém rameni poseká první metr až dva podél asfaltu. Ve druhé fázi se stará o dno a protisvah. Na široké příkopy jsou pak firmami nasazené traktory anebo nosiče nářadí vybavené teleskopickými rameny s dosahem 5 až 8 metrů. Využíváme i služeb dálkově řízených svahových sekaček. „Vhodné jsou zejména na velmi příkré svahy,“ hodnotí Milan Peška.
Překážky jako jsou sloupy veřejného osvětlení, kilometrovníky nebo plastové patníky apod. následně obseká pěší četa s motorovými křovinořezy. „Prohloubení anebo čištění příkopů, propustků, mytí značek, doplnění označníků, sekání i ořez stromů se provádějí na samostatně zpravidla v jiných časových obdobích,“ zmiňuje Milan Peška.
KSÚS v letních měsících nezapomíná ani na stromy a další zeleň. „Děláme výchovné řezy u stromů do pěti let stáří. Tyto řezy jsou důležité pro jejich další vývoj, takový řez určuje, jak bude strom vypadat a fungovat v budoucnu, neboť u silnic potřebujeme stromy pevné, zdravé a hlavně bezpečné,“ připomíná Gabriela Dymáková, dendroložka KSÚS. „Samozřejmě pracujeme i na bezpečnostních prořezech u dospělých stromů, ořezech suchých a nebezpečných větví, lokálních ořezech a ořezech pro zajištění podjezdné či podchozí výšky. Samozřejmostí je výsadba stromů tam, kde je to možné a pro strom perspektivní,“ říká.
Statistikami k uvedené činnosti KSÚS nedisponuje. Obecně platí, že se stará o zhruba 8,6 tisíce kilometru silnic II. a III. třídy, přičemž naježděné kilometry jsou v řádech tisíců. Tráva není na každém metru, a naopak existují místa, která je nutné projet vícekrát. A jak bylo řečeno, intravilány řeší města a obce. Celková cena za péči se pohybuje v řádech milionů korun s daní.
